Úklidem k sobě
„Budu muset vylít ještě hodně kbelíků špíny. Už 6 let intenzivně uklízím a vylévám špínu do záchoda. A teprve nyní se ta stará celoživotní usazená a zažraná špína začíná uvolňovat a rozpouštět. Co začíná? Možná se teď trochu pohla. Uf. Co jiného mohl můj život udělat, než mě poslat uklízet a vylévat špínu. Vlastně dobrej plán to byl.“
Uklízím domácnosti již od roku 2011 a za ty roky jsem prošla třemi fázemi mé vnitřní proměny. Na úplném začátku jsem si nejspíše myslela, že přeci nejsem žádná uklízečka, myslela jsem si, že mám na víc a úklid pro mě byl pouze přivýdělek na přechodnou dobu. Přesto jsem ale od začátku vstupovala ke klientům domů s úctou k jejich prostoru, mým cílem byla radost a spokojenost klientů. Když mi skončila rodičovská dovolená, řekla jsem si, že to ještě zkusím. Neměla jsem zaměstnání, do kterého bych se vrátila. Uklízela jsem poctivě a pečlivě, ale stále jsem měla své vnitřní nastavení, že nejsem uklízečka a od tohoto stavu jsem se vnitřně distancovala. S odstupem času bych se popsala tak, že jsem se dívala na úklid shora. V této době se mi také stávali drobné a malé nehody a úrazy. Například jsem se bolestivě bouchla do nohy o roh postele, klečela jsem na zemi a myla radiátor a pak jsem zapomněla, že je nade mnou otevřené okno a napálila jsem si to do hlavy či zad, zlomila jsem si nehet, zakopla jsem o štafle…měla jsem stále nějaké modřiny..., tak jsem se rozhodla to pozorovat. A víte co? Bylo to vždy, kdy jsem neměla čisté myšlenky. Zkrátka moje mysl se někde plahočila a rozumovala o tom, co jí nepříslušelo, hodnotila a kritizovala. A jako upozornění vždy něco takového malého přišlo. Když jsem si zvědomila, proč se to děje a opět se mi něco přihodilo, většinou jsem se rozbrečela, nejčastěji vztekem či lítostí. Byla to velice důležitá fáze, kdy jsem se musela prouklízet až k pokoře. Úklid se zde jeví, jako výborná činnost k uzemňování a vnímání vlastního těla, spojení těla a mysli, bytí v přítomnosti.
„Vzala jsem telefonickou objednávku na úklid. Během hovoru jsem si zapisovala poznámky a pak jsem si to po sobě přečetla. Na lístečku jsem měla, kromě jména a adresy, napsáno:
Katastrofa, prasátka, obývák, koupelna“
V druhé fázi jsem se zamilovala do uklízení a pečování o domácnosti, do organizování úklidů. Bavilo mě stíhat třeba i deset domácností za týden. Deset domácností bylo maximum, co jsem zvládla (fyzicky i organizačně). Již jsem neřešila, zda jsem uklízečka, přijímala jsem vše, co přicházelo. Zažívala jsem pestrost a různost. Uklízela jsem sama nebo v přítomnosti klienta či klientky, dělaly jsme veliké úklidy v partě až čtyř lidí a z každého úklidu a z každého dne jsem si brala to, co se nabízelo. Když jsem byla při úklidu sama, většinou jsem se zabývala svými myšlenkami, když jsem byla na úklidu s kolegyní či klientkou, bylo příjemné si popovídat. Zamilovala jsem se do možnosti, být každý den jinde. Bavilo mě uklízet velké byty s terasami a na slunci umývat okna, milovala jsem, když se klient zeptal, jakou mám ráda hudbu a tu mi pak pustil k práci. To jsem si pak připadala jako kráva ze „Slunce, seno…“, mě také stačí pustit k práci oblíbenou hudbu a jsem šťastná.
Každá nová přijatá objednávka na úklid pro mě byla výzvou, radostí a euforií. Telefonické hovory, které začínali slovy…“dobrý den, dostala jsem na Vás kontakt od kamarádky..“ byli požehnáním a potvrzením toho, že dělám svou práci dobře. Žádného nového klienta ani objednávku jsem neodmítala. A když jsem nevěděla, kdy úklid provedeme, požádala jsem o čas a pak si v klidu čas zorganizovala tak, abych úklid do rozvrhu zařadila.
„Myji okna v usedlosti na samotě. Z okna vidím pouze rozlehlou louku, březový háj, les. Naprosté ticho ruší jen zpěv ptáků. Sluníčko příjemně hřeje a jen tak občas mě pohladí vánek. Tak tady bych chtěla být doma. Ale nejsem. Jsem tu, abych uklidila a umyla okna. Cítím se tu moc dobře a okna myji, jako by byly moje vlastní. V tuto chvíli cítím, že dělám tu nejlepší práci.“¨
Otevírá se mi nový obzor uklízení. Jiná rovina. Chci úklid posunout výše. Uvědomuji si, jak je důležitý vztah a postoj k úklidové profesi. Nacházím v uklízení hloubku a moudrost.
Někdy na konci této druhé fáze vzniká název pro úklidovou firmu KRÁLOVNA DOMOVA, která ale nemá mít dlouhého trvání, protože přichází třetí fáze. Zpomalení. Moje fyzické síly začaly ubývat. Občas přichází něco na mém fyzickém těle, co mě zpomaluje nebo dokonce zastavuje. A já nemohu najednou stíhat to, co dříve. Naše fajn parta spolehlivých a pečlivých žen se rozpadá. Ukazují se mi různé souvislosti mezi vztahem k úklidu a vztahy mezi lidmi. Odmítám hodně klientů a objednávek. Je až neuvěřitelné, kolik lidí si chce nechat od někoho cizího uklízet. Zabývám se myšlenkou, zda je to dobře? Najednou vím, že něco bude jinak. Něco je jinak.