Hovory s dcerou

Šly jsme si koupit točenou zmrzlinu. Slečna prodavačka nám ji prodala a jdeme si s ní sednout na lavičku opodál. Pustily jsme se do studené pochoutky a Viktorka mi začíná popisovat, jak to bylo divný, jakým způsobem si prodavačka vzala ode mě ty peníze. "To se mi nelíbilo!" "Hm", povídám, "já myslím, že to udělala dobře." Ale za chvilku už Viktorka opět říká, že se jí ta prodavačka nelíbí, "není mi vůbec sympatická". Na tom bude něco jiného, pomyslím si v duchu.

"Někteří lidé jsou nám sympatičtí a jiní zase nejsou. Ale víš, že od těch, kteří jsou Ti nesympatičtí, se můžeš něco naučit o sobě? Možná je něco uvnitř Tebe stejné, co nechceš přijmout, jako má ten člověk, který je Ti nesympatický, víš?"

"No prostě byla divná."

"Ale nebyla. Mě se zdála úplně normální. A dala by sis ještě jednu zmrzlinu? Víš co, půjdeme si ještě pro jednu a Ty se na tu slečnu podívej a pak mi řekneš, co Ti na ní vadí."

"Tak já tady počkám."

"Jak chceš, ale víš, že pak můžeš takovou paní potkat na kroužku, ve škole nebo kdekoliv a zase s ní budeš mít problém?"

Nakonec jdeme spolu pro přídavek zmrzliny.

"Viktorko, jen se na ní podívej, naciť, co Ti vadí, pojmenuj to a pak mi to povíš."

Se zmrzlinou v ruce se vracíme na lavičku a ještě, než dosednu, Viktorka vychrlí: "je nezkušená a připomíná mi jednu holku z tábora!"

A je to venku! "A tu holku jsi asi neměla moc ráda, viď?"

"No vlastně ne, no.." přiznává.

Ještě bych si s ní mohla povídat, proč jí tak vadí, když je někdo nezkušený. Je to přeci stav, před tím, než zkušenosti nabydeme. Je to proces učení a poznávání. Na Viki je ale cítit, že ji tato debata dále unavuje a nezajímá a dál již není ochotná mě poslouchat. Tak třeba příště.